Chorvatská pohoda počtvrté

Před pár dny jsme se vrátili a já umírám. Hrozně těžko se mi vrací do běžného života. Buuu. Chci moříčko a nicnedělání! Půl roku jsem se na to těšila a teď už nemám na co. Buuu.

---

Vzduch u moře je bohatší na záporné ionty, které vznikají rozbíjením vln. Některé studie naznačují, že mohou přispívat ke zlepšení nálady, snížení stresu a lepší kvalitě spánku. Účinek se liší člověk od člověka, ale pobyt u moře bývá obecně vnímán jako psychicky osvěžující. Lidé, kteří tráví čas v blízkosti moře nebo jiných vodních ploch, často uvádějí nižší míru stresu a lepší duševní pohodu. Psychologové tomuto efektu někdy říkají "blue mind" – stav klidu, který navozuje kontakt s vodou.

photo by Lvice

Tyto poznatky potvrzují, proč se po dovolené u moře mnoho lidí cítí odpočatější, klidnější a plní energie – nejde jen o subjektivní pocit, ale o kombinaci vlivu přírodního prostředí, pohybu, slunce, mořského vzduchu a možnosti na chvíli zpomalit.

Post-holiday blues

Já jsem po dovolené smutná. Sice jsem strašně ráda, že jsem zase byla u moře... Protože čumění na moře je nejvíc. Ale ty návraty. Och ty návraty jsou bolestivé.

Ale jako uvědomila jsem si jednu věc. A to, jaké mám štěstí, že mám vůbec s kým do toho Chorvatska jet. Že máme všichni zájem o stejný typ dovolené - a to dovolenou válecí. A že spolu ten tejden bez problému vydržíme. Teď nás bylo pět, protože já přibrala Patrika. Úplně pohodové to bylo. Já s ním, on s ostatními. Úplná oáza klidu.

A největší štěstí teda je, že vůbec můžu. To bez debat. Můžu zdravotně i finančně. Dokonce mám i na to, že můžu dát psa do hotelu. Joník si užil krásné prázdniny na hotelu v Praze a já jsem na mizině :-) Šest tisíc to stálo!

Bylo nás pět

Sandra
19. - 27. 7. 2026
71 250,-

Ty svoje Chorvatska budu pojmenovávat dle jména majitele/pronajímatele nemovitosti. Plánuji sepsat předchozí dovči a takhle se mi v tom bude líp orientovat.

Vždy hledáme takovou nemovitost, abychom ji měli celou pro sebe, aby byla hned u moře, aby ten plácek u moře byl jen pro nás a abychom měli naprosté soukromí. Ale jak jde čas, tak naše nároky stoupají. Už víme, že nechcem k moři třicet schodů. Víme, že dvě koupelny jsou víc než jedna. Postupně vychytáváme detaily a nespokojíme se jen tak s něčím.

Po sáhodlouhém hledání, které začalo už loni v srpnu, jsme sáhli po baráku o třech bytových jednotkách. Ne nutně proto, že bychom byli tak zpovykaní, ale proto, že jsme nic pěkného se třemi ložnicemi a za slušné peníze nemohli najít. Tak jsme si dopřáli a chvíli jsme si žili nad poměry. V přízemí se nácházelo 3kk a nahoře v patře jsme měli po dvou 2kk. Jedno to 2kk jsem okupovala já s Patrikem. Měli jsme balkon s nádherným výhledem na moře, kde jsme každý den večeřeli.

Otok = ostrov

Předloni už jsme na ostrově byli, ale ten byl s pevninou spojen mostem. Tentokrát jsme poprvé zkusili trajekt. A to ze Zadaru na ostrov Ugljan. Na ostrově jsme se vylodili v Preku a odtamtud už jsme byli za šest minut před naším prázdninovým domem ve vesničce s názvem Poljana. Checkin probíhal bezkontaktně, což hodně kvituju. Nesnáším, když se po 150 hodinách na cestě člověk konečně dostane do cíle a tam ještě musí podstoupit prohlídku domu, zahrady a moře. A co na to furt říkat? Tady jsou fíky, tady jsou tablety do myčky a tady jsou popelnice a tady gril a přes den mějte zavřený okenice, ať vám sem tak nepere. Na to já reaguju jedním z těchto slov - ok, cool, nice, sure, thank you.

photo by Lvice

A tak jsme přijeli, našli klíč na smluveném místě, vytahali všechno z auta a rozdělili se do apartmánů. Jelikož nás tentokrát jelo pět, půjčili jsme si velké auto. Bylo nás pět v autě pro devět. LOL. Ale zase jsme měli poprvé spoustu místa a každej si moh vzít, co chtěl. Páťa si vzal paddleboard, ale my ostatní už jsme tak zvyklí balit skromně, že jsme kapacitu kufru vůbec nevyužili. Co taky na takovou dovolenou u moře člověk potřebuje? Hlavně plavky a opalovací krémy. Pak ještě nějaké šaty, kraťasy, knihu a čau. My teda táhli několik společenských her a tak jsme každý večer soupeřili při Activitách, Kamionu po Evropě a při Scrabblu.

Plusy a mínusy

Byl by to ráj, kdyby... To počasí nám úplně nevyšlo. Několikrát nám tam sprchlo, jeden velkej slejvák jsme zažili na vlastní kůži a bouřky v noci byly taky. Přes den foukal studený vítr. Měli jsme tam tak nádherný stín pod fíky, ale jak fučelo, tak tam byla zima. A nebyly tam lehátka. Jako opravdický lehátka na ležení. Byla tam jen polohovací křesla. To bylo divný. Přece nemůžou čekat, že si člověk narve do auta lehátka a přijede s nimi. Kdyby nám vyšlo počasí, byla by to děsná idylka. Protože takovýho stínu jsme nikdy neměli. No ale co jsme taky nikdy neměli, byl tak skvělej přístup do moře. Žádný žebříky. Dva schody a seš ve vodě. Nebo se dalo jít i rovnou z břehu jako na klasických písečných plážích.

photo by Lvice: Ve stínu pod fíky

Co ale bylo super praktické a co jsme ještě nikde jinde nezažili, byl obchůdek s potravinami co by kamenem dohodil. Když jsem vybírala ubytování, nechtělo si mi věřit, že to je pravda, že ten krám bude jen necelých 300 metrů od nás. V předešlých letech jsme museli na nákup vždy minimálně 20 – 30 minut autem. A tady každý ráno pro pečivo a večer pro pivo. A taky pro Frondi. Znáte oplatky Frondi? To je slast. My tam s Páťou snědli šest krabic :D :D :D A taky tam maj strašně dobrý šunečky, sýry a olivy. Velký supermarket jsme měli v tom Preku, což bylo 25 minut pěšo, takže nouze nebyla, hlady jsme netrpěli.

Preko je přesně takový to dovolenkový městečko, jaký u moře chcete. Je tam zmrzlinárna, pekařství, restaurace, lékárna a je to celý podél moře. Jednou jsme si zašli na véču a já si dala burger s fíkovou marmeládou a k tomu batátový hranolky. La-ho-da. Jo a v tom místním krámku měli i nektarinky – ZRALÉ. Na zahradě jsme měli spoustu ovoce. Ale právě ani ty fíky nebyly ještě zralé. Byl tam i záhonek s rajčaty a ta byla. Zralá a výborná. Tak dobrá rajčata jsem jedla poprvé v životě!

Govorite li hrvatski?

A víte že chorvatsky se chléb řekne kruh? To, že sladoled je zmrzlina, to ví asi pomalu každý. Ale jak se řekne cukrárna? Ha? Cukrárna je slastičarna. No není to dokonalé? 

Po loňském návratu z Chorvatska jsem byla děsně namotivovaná a že se naučím chorvatsky. No nestalo se tak. Namotivovaná jsem se ovšem vrátila i toto léto a tentokrát to vypadá nadějněji. Učím se s pomocí umělé inteligence. Vlítnu na to tak dvakrát třikrát do týdne. Když v tom takhle pojedu rok, tak z toho snad něco bude. Výuka skrz ChatGPT mě baví. Tam je úžasný to, že se s ní můžu bavit jako s člověkem. Snažím se konverzovat jako doopravdy, netočíme se jen v nějakých přednastavených frázích, a když nevím, nebo potřebuju vysvětlit proč, tak se prostě zeptám. Je to úplně jiné, než řešit kraviny jako „Máte pěkný byt. Ten nábytek je nový?“.

photo by Lvice