Tři Chorvatska

Jako děti jsme s rodičema do Chorvatska nejezdili. Byli jsme "jen" v Řecku a Bulharsku. Pro mě bylo Chorvatsko, Čechy tolik milované, zemí neznámou. Až tedy do roku 2021.

První seznámení nebylo úplně v topu, protože jsme byli na jachtě. Bylo mi hrozně blbě, byly tam děti, takže všude bordel, a v malinké kajutě, kde jsme byly ve dvou, jsem se nevyspala ani náhodou. Přes všechny ty nepříjemnosti na mě Chorvatsko udělalo obrovský dojem. Přemluvila jsem kamarády a od té doby jezdíme k českému moři už každý rok. Miluju to a oni taky.

photo by Lvice: Ana Kolega - její stánek s uměním v Zadaru

Jachtařskou dovolenou tedy považuji za takovou beta verzi poznávání Chorvatska. Jachta pro mě byla vstupní branou, ale chorvatské dovolenkování počítám až od pobytu na pevnině. Na jachtu už nikdy více. No možná tak na katamaran, to jo. Pojďme se tedy podívat, jaká tři Chorvatska jsem zažila před tím letošním. Bude zajímavé zjistit, co si takhle zpětně ještě vybavím a co mi nejvíc utkvělo v paměti.

~~~

Tomislav 

2. - 9. 9. 2023
28 063,-

Chápete, že tohle stálo jen sedm tisíc na jednoho? To mi přijde jako fajn cena za ubytko na týden. Sice jsem spala v obýváku, ale bylo tam normální dvojlůžko, a dokonce i dveře, tak co? Jak jsme tam byli spokojení. Teď už bychom do ničeho takového nejeli. A to tam byla i myčka, hezká koupelna se sprcháčem i pro oplácané a velká terasa s nádherným výhledem.

V čem byl teda problém? Dolů k moři vedlo dost schodů a to je prostě vopruz, když pak chcete jít na záchod, pro kafe, pro cokoli. Dole u moře jsme měli vlastní plácek. Což jako bylo fajn, ale byl to plácek fakt jen pro ta naše čtyři lehátka. Stín na jednom kousku, kde se nemůžete hnout, nenajdete.

No ale pojďme se podívat, kde to vlastně bylo. Byli jsme ve vesničce Barić Draga naproti ostrovu Pag. Nechci vás podceňovat, ale předpokládám, že nevíte, kde to je. Mým orientačním bodem je při těchto dovolených Zadar. A právě Barić Draga je hodinu dvacet minut na sever od Zadaru. 

Chorvatské pobřeží zužují nárazy velmi silného větru s názvem Bóra. A my se ubytovali právě tam, kde bóra vládne pevnou rukou. Ale kdo to moh vědět? O nějaké bóře jsme do té doby neslyšeli. Vítr nebyl studený, ale svou silou byl otravný. Dospěli jsme k názoru, že než se snažit celý den opalovat na větru, uděláme si výlet. Zajeli jsme do Zadaru. Superlativ k tomuto městu žádný nemám, ale koupila jsem si tam na ulici krásný obrázek. Snad kvůli její tvorbě bych se do Zadaru podívala znova (a běda, jestli tam ten stánek nebude! :-)). Její obrázky mají velice specifický styl - kdo je zvědavý, tak umělkyně se jmenuje Ana Kolega.

A na druhý výlet jsme zamířili do Karlobagu, což je město půl hodiny na sever od Barić Draga. Karlobag je malinké přímořské městečko o čtyřech stech obyvatelích. Jedete k němu celou dobu podél moře, takže vyhlídková jízda zaručena. Tam jsme na poště měnili kuny na eura :-)

Tak tady mi nejvíce v paměti utkvěla malířka Ana Kolega a vítr bóra. I když jedna věc tam přecijenom ještě bude. Jejich supermarket. Je tam několik sítí supermarketů. My máme nejbohatší zkušenosti s Tommym. Nejbližšího Tommyho jsme měli ve Starigradu, půl hodinky od nás. No a to chci říct... Chudák Tommy byl furt vyrabovanej. Pečivo, ovoce, zelenina hned pryč. A ty fronty. Takže jediná záruka, že člověk přežije, byly trvanlivé potraviny. Když nebyla voda, tak ta se dala vždycky sehnat na benzínce. S tímhle Tommym máme celkem dvě zkušenosti (takže nekecám, mně můžete věřit) a každou stejnou. By mě zajímalo, na jak velkou oblast je tohle jediný supermarket široko daleko.

photo by Lvice: random ulička v Karlobagu, náš dům, náš plácek na ležení

~~~

Petar

9. - 16. 8. 2024
46 652,-

Hopsa hejsa, dostáváme se k naší zatím nejlepší dovolené. Nádherná zahrada od moře oddělená jen brankou, na zahradě terasa s těmi nejpohodlnějšími křesly, stín poskytovaly všeljaké popínavé rostliny, přesto se tam člověk necítil jak v tmavé džungli. Zvlaštní a vlastně dost praktická byla dispozice domu. V přízemí na úrovni zahrady a terasy byla jen kuchyň. Cokolik k snědku a pití jste si vzali rovnou na terasu a měli jste pohodu. Na terase byly přichystány podušky na lehátka, to jsme nikde jinde nezažili. A nahoře v patře pak byly tři ložnice. Ta třetí už byla horší. Ta byla tak pro služku. A koupelna s vanou a wc.

Robinsonská dovolená. Tak to bylo inzerováno. Ale kdo já jsem, aby mě to odradilo? A hlavně, co to tedy znamenalo? To, že záchod byl v patře a muselo se chodit ze zahrady po schodech nahoru, to bylo to nejmíň. A že tam téměř nebyl signál, tudíž ani internet? To mi zas tak nevadilo. Já už jsem starší ročník a zažila jsem dobu, kdy internet nebyl vůbec, protože neexistoval. Takže znám i jiné způsoby vyplnění volného času, než čumění do mobilu.

Robinsonáda se projevovala i tím, že jediným zdrojem elektřiny byly solární panely a zrojem vody byla studna. Pan Petar za námi každé tři dny přijel, aby nám napustil vodu do nádrže a odvezl odpadky. Při té příležitosti nám vždy přivezl něco ze zahrádky - ať už to bylo hroznové víno, fíky, a víc už si nepamatuju. Při příjezdu jsme měli v kuchyni nakoupené vody, limonády a pivo.

A kde že jsme to byli? Ostrov se jmenuje Čiovo a s pevninou, konkrétně s městem Trogir, je spojen mostem. Trogir je moc hezké maloměsto (10 000 obyvatel) se správným přímořským vibem. A bychom se zorinetovali, tak od Zadaru je vzdálen hodinu a půl na jih. Mnohem blíže je pak Splitu. Split je jen půlhodinka autem, směrem na jih.

Zdali bych se tam podívala znovu? Když odhlédneme od faktu, že nikam nejezdím víc než jednou, tak bych se tam znovu nepodívala zejména kvůli příjezdové cestě. To byla teprve robinsonáda. Tato vila, spolu s jedním jediným sousedním domem, je umístěna na odlehlé části ostrova a vede k nim velice strmá cesta dolů, kde pak nastává problém při cestě nahoru. Chce to terénní vůz. My to nechaly řidiče vyjet s prázdným autem s tím, že jsem to musely vylézt po svých (což je v téměř čtyřicetistupňovém vedru velice nepříjemná záležitost). Autu jsme odlehčily a k tomu jsme pootvíraly brány, protože zastavit a pak se do brutálně prudkého kopce zase rozjíždět, to fakt nechceš. Takže dojet na nákup byl trochu problém. A to pro někoho, kdo rád papá, opravdu problém je.

Ale byl to ráj. Prostě si jen tak ležet na zahrádce nebo na terase, koukat na moře, pozorovat lodě, a jen tak být. To říkám furt, že čumění na moře je nejvíc. Na ten ostrov Čiovo bych se ráda podívala znovu. Trogir jsme viděli, tak tentokrát bychom si mohli zajet do Splitu. Mně se líbí, jak jsou názvy chorvatských měst krátké a nekomplikované: Zadar, Zagreb, Trogir, Split, Dubrovník, Hvar, Makarská. AI mi teď sestavila žebříček dvaceti turisticky nejzajímavějších chortvatských měst. Z pevninských měst ze seznamu bych moc chtěla navštívit Dubrovník a Rovinj.

photo by Lvice: příjezdová cesta, zátiší s aloí a naše schůdky do vody

~~~

Maja

10. - 17. 8. 2025
59 946,-

A tady se opět dostáváme do oblasti bóry. Obytovali jsme se ve vesničce Lukovo Šugarje, což je jen 10 km od našeho prvního ubytka u Tomislava. Takže jsme opět bojovali s vybrakovaným Tommym.

Dům disponoval třemi plnohodtnotnými ložnicemi (každá s klimatizací) a dvěma plnohodnotnými koupelnami. Vila byla opravdu moc hezká. Žádnej šunt. Celkový dojem nám nezkazila bóra - to byl prostě jen vlahý vítr - ale naprosto nevyhovující venkovní posezení. To se o mně málo ví, ale za pěkného počasí strašně ráda sedím venku. Tak nepohodlné lavice, to svět neviděl. A osvětlení bylo tak bokem na zdi, že fungovalo jen tak, aby se člověk nepřerazil. Ale že by mu to posvítilo na večerní hru, to fakt ne. Navíc kamarádce s manželem kapala (to je slabé slovo, ona tekla) voda z klimošky na postel.

Dům byl na skále, k moři se tedy šlo po schodech a kamenitá zahrada byla kaskádovitá, kdy se dalo ležet na jednotlivých patrech. Ovšem stín nikde dlouho nevydržel, jedině až nahoře u domu. Dům na skále s terasovitou kamennou zahradou svažující se až k moři vypadal impozantně. Výhled byl nádherný a byl tam i paddleboard. Moc hezké místo, prostorné pokoje, koupelny s dostatkem odkládacích ploch. I paní Maja byla moc milá a uměla perfektně anglicky. Ale prostě ne, sem bych se znovu fakt nepodívala.

Během tohoto pobytu jsme na žádný výlet nejeli, protože bylo faaakt pekelný vedro. Zato jsem tam snědla velké množství fíků. Pro mě fíky, fíky rovnou ze stromu, k dovolené v Chorvatsku neodmyslitelně patří.

photo by Lvice: náš dům, fíky ze zahrádky a plácek na ležení

No a další moře bude až příští rok. Bude to zase Jadran? Nebo úplně jiné moře? Nechte se překvapit. Ani já sama ještě nevím, kam to bude, ale mám chuť se podívat i někam jinam, než jen do Jugošky.